báseň Strach - sbírka Ztráta řeči
Obraz teče jako řeka do moře
přichází a modrá chapadla rozprostírá
růžovou krev vypouští dětskýma ušima
Přijde přítel sedne si na židli a je vyhozen
Po cestě si nazouvá boty bere klobouk ani se
nerozčílí jen je opravdu uražen
Říká se tomu běh života a někdy se tomu těžko
vzpírá To jsou ty zmužilé facky rozdávané
v zákoutích kuchyně
Nemusíme litovat dny jsou neopakovatelné
a podzim má na krajíčku
Někdo se vrátí domů a bude čuchat už k cizím
výtahům a říkat: tuhle vůni jsem už někde slyšel
půjdeš-li dál touto chodbou narazíš na dveře
s nápisem Josef Džugašvili Raděj nevstupuj
Zdálo se mi že mě miluje malý hroch
byla jsem ohrožena tím co nejde uhádnout
Byla jsem svojí babičkou a můj bratr se jmenoval
Alexandr
Byla jsem babičkou přísně jsem se opatrovala
a naslouchala vedlejší pokoje a když ani hrníček
na zdi nepomáhal neboť jsem zdědila po své
matce
nedoslýchavost Ulehla jsem do postele jedla
přezrálé muškátové víno a zpívala udatnou
a smutnou píseň Jede mladík na svém koni
jede do boje a takto jsem se vrátila do staré ložnice
kterou jsem sdílela několik let se
svou matkou Ale ta tam nebyla jenom skříň a
parkety
vrzaly stejně Okno nad hlavou mi prozradilo že
nebe je bývalé a Bůh divně cizí
Nevěděla jsem co počít se svýma starýma rukama
a popaměti jsem sahala na mlčící budík Zimní
zahrada ukazovala knedlíky s vajíčkem vlastně
jen zbytky toho obrovského jídla Z hadru na
podlahu vylézal obrovský urputný škvor a tu
jsem vykřikla neutřu tu podlahu
Lidé ve znamení škorpióna jsou inteligentní
já jsem vodnář
Rýmovačky růže lesklé vestičky i když se stydím
tak se nezříkám jsem na Matějské pouti bývala
na Jiřího náměstí ale ani tam jsem se neradovala
neboť jsem stačila utratit svoji pětikorunu
dříve než jsem si něco koupila Kvůli tomu ty
papíry nevyhodím jsem s nimi tam Bůhvíkde tam
jako bych rozdělovala pět jablek pět doutníků
co mi darovaly hodné a zdvořilé dívky z internátu
jako bych žila s Natašou Paulou pod stejným
stromem Jako bych věřila tomu černochovi
má osm očí a nestačí mi to
Měl pravdu hotelové pokoje jsou malé
okna polepená plakáty podlahy s kostižerem a
ostatní
místnosti zaplněné lidmi v jejich hlavách semena
zázraku – zázraku jenž jakživ nepřijde Tma je
jen jedna jako slunce a při počítání centů na chleba
člověk jinak nepřemýšlí i osmery oči jsou na hovno
když neznáš svoji ulici nepočítám stromy
v bohnických
alejích ale vím o nich Vím o kostele kde je
skladiště brambor Vím o tom tak jako by stromy rostly v mé hlavě jako by brambory byly součástí
mého mozku jako bych já byla kostel
Cesta vede jen od nás k nám když někdo přijde
jako by nepřišel a vypráví-li o mašinkách a později
o lokomotivách jako by neřekl
Proto má slova mění tvar a mají žízeň chudoby
Aleje se zdají být bez hranic jak čas uběhl
zbytky plotu mám dosud přilepeny na svých nohou
Slunce se mi zjeví v podobě kamene Kristus
v podobě čaje S nikým se už nemůžu potýkat tak
že mu budu ukazovat své jizvy
Dvě černošky se šťouchají v telefonním automatu
Klošáři staří jako papouškové a želvy mhouří
oči pod mostem a koutkama jim vytéká šťáva
dětství
Přestat nepřestat přestat nepřestat s ubývajícím
dnem s přibývajícím zítřkem v měsíci v slunci
nepřestat přestat prší stromy sklenice
s ubývajícím zítřkem
Nepoznám jedinou větu Obrátím list stokrát
přečtené knihy Kolem pluje český chmel
a povídka o Borjovi a jeho přátelích je stále
živá
Dlaždice studené lidé tlustí čaj šípkový
rána cvičná rána nádvoří sto špinavých talířů
zakletých do paní Rézy
Čelo je zmrazeno vráskami dětství
Otázky k interpretaci:
- Jak se mají přátelé u Vladimíry? Jak s nimi zachází?
- Jak je zobrazeno domácí násilí?
- V jakých prostorách se báseň odehrává?
- Jak se mění mluvčí v básni? Které postavy se tu objevují?
- Jak je v básni zobrazena chudoba a neuspořádanost autorčina života?
- Vladimíra se občas dotkne i náboženství, víry, jak?